Jak zjistit nemožné?

„Jediný způsob, jak zjistit hranice možného, je překročit je směrem k nemožnému“ 
II. Clarkův zákon

To je nemožné, nejde to, nikdo to tak nedělá – to slyším ve firmě docela často. A nejen tam. Lidé jsou dnes hodně limitování tím co považují za možné, případně nemožné. To podstatné slovíčko je „považují“. Protože je to velmi často omyl.

Sám jsem s tím měl dlouho problém a myslím, že i dnes občas říkám, že je něco nemožné. Ale skutečnost je jiná – to „nemožné“ obvykle pouze znamená, že náklady spojené s tím, aby to bylo možné, jsou příliš vysoké, než aby bylo možné se tímto ihned reálně zabývat. Nebo druhá varianta – na žebříčku aktuálních priorit je to někde dole. V podstatě i u žebříčku priorit platí to první – cena za výsledek (obvykle čas) je příliš vysoká, než aby bylo aktuální se tím zabývat.

Z mých zkušeností však vím, že mnoho lidí to nevnímá v kontextu „nákladů“, případně „priorit“. Prostě si to nedokážou představit, nikdo jim zatím neřekl, že „to jde udělat“. Myslím, že jsme všichni limitování výchovou. Rodiče nám často (ti osvícení méně často) říkali, že „to nejde“, že „to je nemožné“. Přijali jsme to. A nezkoušíme to už dále.

Není to tak dávno (to je to pár století), kdy rodiče říkali svým dětem, že létat mohou jen ptáci a hmyz. Bylo „vědecky“ dokázáno, že nic těžšího než vzduch nemůže létat. Lidé to akceptovali. Pak se však našli dva, kteří se odmítli podřídit „vědeckým důkazům“ a postavili letadlo. Byli to bratři Wrightové.

Šli si tak dlouho za svým, až svého cíle dosáhli. Výsledky jejich překročení nemožného vidíme dodnes.